PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
U všech Krutých, jaké štěstí, že ani ostentativní nezájem labelů neodradil českobrodské metalové seskupení Cruel Barbarian od vydání nového materiálu. Baže, již pěkných pár měsíců čekalo Víno z temných hroznů, nežli bude vynesen ortel. Dočkalo se. V prosinci se na útratu kapely rozlije čile do světa a mně nezbývá, než mu k tomu zatroubit ohlušující a naprosto zaslouženou fanfáru.
Jak jsem již naťukl v profilu - Cruel Barbarian se v roce 2001 představují jako hudební těleso plné bouřné kovové mízy. Z pohodlných krabiček se dávno vysmekli, ale i tak mi nejvíce konvenuje jejich vlastní charakteristika - epic metal. To vystihuje vše podstatné. Cruelové dávno nejsou mladistvou kutálkou, která produkuje jednoduché „občerstvováky“. Cruelové dávno nejsou kapelou, která by pouštěla do světa rychlokvašky. Víno z temných hroznů jest počinem dobře uzrálým, zemitým a do určité míry i hořkým.
Dlouhá barbarská štrapáce vedla přes různé sloty a pajzlíčky, nicméně její dočasný cíl v podobě nové fošny je spočinutí hodné krále. Kapela se pro potřeby studiového nahrávání mohla opřít o bubenické eso v podobě fenomenálního škopkaře Jakuba Homoly. Ještě nikdy nebyla práce rytmické sekce tak členitá, tak vybroušená... Když si poslechnete kousky “Kainovo znamení (Lancelot)“ či „Fata Morgána“, rozcapuje se před Vámi v rouše Adamově fakt, že nová (a bohužel pouze dočasná) posila přinesla do hudby Cruelů potřebný železobeton. Zahanbit se nenechává ani basák Žíva, jehož instrument nevataří a nepříštipakaří, naopak hledí se blýsknout pěknou vyhrávkou či svižně vysochanou linkou...
Na pevném podkladu úžasné rytmiky se pak kytarám Zdeňka Doboše a Marka Neckáře dovádí! Nebojí se vzornou kooperací a hudravou souhrou poohlédnout po starém demo období („Vítejte do časů zlých“), nepopírají ani Neckářův progresivní naturel (pěkně dusavý nástup „Křtu ohněm“) a zachovávají tradici speedového miliskování v sólech. Přechody do našlápnutých meziher patřily k oblíbeným disciplínám Krutého barbara a právě nebývale promazaná soukolí celé kapely umožnily vzniknout vůbec nejdynamičtějším pasážím v historii kapely (ostře odpíchnuté vícehlasy v mnohotvárném „Mementu Mori“). Zběsilým úprkům odzvonila hrana, Cruel Barbarian ví, kterak uchopit otěže rafinovanosti. Skvělým důkazem je nejen „Fata Morgana“, která prostřídává středotempové riffování s řádnými kvapíky bicí a kláves, ale vlastně jakákoli skladba na desce.
Důraz na absolutní epickou teatrálnost (a to nemyslím v žádném případě štípavě) se obrazil v přítomnosti pro heavy metal sice nepovinných, pro Cruel Barbarian ovšem naprosto přirozených klasických instrumentů. Jaké nádhery lze vytvořit s dopomocí flétny, houslí a cella můžete co hrdlo ráčí okusit v overtuře „Jeruzalém“, živelném a renesančně roztančeném kousku „Za zrcadlem“, skycladovsky naaranžované housle zase perlí ve skočné a přece smutné „Sestřičce“. Nesmí scházet hlas kmotry Lídy Finkové - ta nazdobila už desku předchozí, ovšem to, co odvedla na novince vyráží dech. Nejde ani tak o kvalitu hlasu, jako spíš o jeho začlenění do refrénových či „mostních“ dialogů s o zlom krk pějícím Markem Neckářem. Ten osedlal v minulosti trochu zrádný hlas a jak ve svižnějším frázování, tak v pomalejším a procítěném mazlení se s texty („Láska je jako... Zeď nářků“) dokumentuje, že nám uzrál... no jako to Víno! Dojem určité rámcovosti desky vnucují tradiční instrumentální mezihry, které dovedou na malé ploše rozehrát strhující karneval a tmelí jednotlivé části alba. Po všech stránkách vrcholným představením tvůrčích i hráčských dovedností je pak přesně v duchu řazení skladeb závěrečné „Requiem?“. Tuším, že máme před sebou Neckářovův opus magni, který se vyrval všem okovům a v melancholické hře popustil uzdu široké palety nástrojů. Tempo neposedně prchá před lidským sluchem, žádný motiv není konečný, vrcholný a kaleidoskop mnohohlasů dosahuje takřka absolutní pocitové inenzity. Silný příběh o jednom konci a (možná) novém začátku malovaný hudbou i slovem - to už dneska jen tak neuzříte...
Textová stránka alba by klidně dala dohromady kvalitní básnickou sbírku, neboť slovesné klenoty pánů Petra Potměšila a Marka Neckáře zachovávají nejen libozvučnost, ale v jejich lůně dříme smysl, který u 99 procent českých textů postrádám. Vyzdvihuji zejména Kainovo znamení, které mi textem (nevím proč) evokuje fenomén české literatury Jana Skácela. Divá slovní hra, temná zákoutí duše, všudypřítomný erotický podtext, ale zároveň dost místa pro fantazii posluchače... netřeba se o věci tak subjektivní déle rozepisovat...
Víno z temných hroznů je albem, které by mělo být slyšeno. Není to jednoduše lapitelná a zkrotitelná záležitost. Cruel Barbarian si vytvořili silný svéráz, který je natolik odlišný od toho, co se k nám hrne zejména od pupkatých Helmutů, že mnohým zamotá hlavu. Jenže má - li tohle být alternativa českého heavy metalu, pak říkám ano a nadšeně kráčím říšemi soumraku, veden omamnou flétnou Marka Neckáře a jeho družiny.
P.S. Že by snad českobrodští psíčkaři zapomněli na milce filmových klasik? Není možná! Duchařská klasika „V naší ruině straší“ naplno potvrzuje vzestup hudebních kvalit. Barrandov epic metal... RHAPSODY hadr!
S dostatečným odstupem času mohu říct, že tahle deska je opravdovým klenotem na české scéně. Nejen co se týče hudební stránky, která je oproti minulosti mnohem komplexnější a lépe proaranžovaná, ale i co se týče výtečných českých textů. Opravdu album, které stojí za poslech.
9 / 10
Marek Neckář
- vokál, kytara, klávesy, sbor
Zdeněk Doboš
- kytara, sbor
Vítek Živanský
- basa, akustická kytara, sbor
Jakub Homola
- bicí, tamburína, akustická kytara (studiový host)
1. Jeruzalém (Overtura)
2. Vítejte do zlých časů
3. Křest ohněm
4. Rozbouřený živel
5. Fata Morgána (Morgana Lefay)
6. Za zrcadlem (Logres)
7. Úlomky skel (Intermezzo)
8. Memento Mori
9. Sestřička
10. Láska je jako ... Zeď nářků
11. Kainovo znamení (Lancelot)
12. Requiem? (Finále)
13. V naší ruině straší
Promo (2003)
Víno z temných hroznů (2001)
Ve skleněných hodinách (remaster prvních dvou dem) (2000)
Eastern Tribute To Helloween (tribut) (1999)
Fajn Rock Music 3 (sampler) (1998)
... sklízejte bouři (1998)
Divadlo bolesti (CD edice) (1995)
Promo demo (demo) (1994)
Chlastavý lemtavý (demo) (1993)
Kouzlo slávy (demo) (1992)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 47:49
Produkce: Cruel Barbarian
Studio: Hostivař, Praha
Kontakt: Jan Jeřábek, Žižkova 521, 282 01 Český Brod, tel.: 603/457652
je to opravdu dobre album... o cruel barbarian, dnes jiz vlastne cruel sem predtim nic neslysel, ale albem presvedcili...
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.